Červen 2008

Měsíce Marsu

21. června 2008 v 19:37

Měsíce Marsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání Phobos (nahoře), Deimos (dole) Phobos (nahoře), Deimos (dole)
Oba měsíce Marsu jsou nepravidelného tvaru s největší pravděpodobností zachycené planetky, pocházející z oblasti hlavního pásu planetek. Zachyceny byly zřejmě vzájemnou kombinací gravitačních poruch působených Jupiterem a samotným Marsem. Podle jiné teorie mohly byt oba měsíce vyraženy z povrchu Protomarsu v době tvorby planety akrecí, při dopadech velkých planetesimál. Vzhledem ke spektroskopicky zjištěnému složení (podobnost s planetkami typu C a uhlíkatými chondrity) je pravděpodobnost jejich impaktního původu malá. Deimos byl objeven 11. srpna 1877, Phobos o několik málo dní později. Teprve v roce 1971 získali vědci díky sondě Mariner 9 představu o složení obou měsíců. Detailní obrázky povrchu obou měsíců přinesl až projekt Mars Orbiter Camera (v rámci Mars Global Surveyor), přibližně od roku 1998.
JménoOznačeníElementy dráhyRozměr (km)Mag.Rok objevuObjevitel
definit.předběžnévelká poloosa (103 km)výstř.sklon dráhy (°)doba oběhu (dny)
PhobosIžádné9,3800,01511,0930,31927,0×21,6×19,811,401877Asaph Hall / U. S. Naval Observatory
DeimosIIžádné23,4600,00020,9301,26215,0×12,0×10,412,4511. srpna 1877Asaph Hall / U. S. Naval Observatory

Terraformace Marsu

21. června 2008 v 17:33

Terraformace Marsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání Umělecká představa jak by mohl vypadat teraformovaný Mars Umělecká představa jak by mohl vypadat teraformovaný Mars
Teraformace Marsu je hypotetický soubor procesů, které by měly umožnit člověku život na povrchu Marsu bez nutnosti používat ochranné prostředky před okolním prostředí. Jeho výsledkem by tak měl být vznik planety podobné Zemi.[1] Proces, který by mohl teoreticky změnit celou planetu, by probíhal po desítky či stovky let[2] od nejjednodušších organismů přes rostliny až po první živočichy.
Jelikož je Mars rozdílný a má menší gravitaci, podmínky nebudou nikdy zcela shodné s těmi pozemskými. V současnosti se jedná spíše o myšlenku z oboru science fiction, jelikož neexistuje žádná dostupná technologie, která by tuto přeměnu zvládla, i když se již občas objevují nápady, jak povrch Marsu přeměnit.[3]
Procesy, které by umožnily přeměnu této planety tak, aby splňovala všechna kritéria pro život lidského druhu, by byly samozřejmě záležitostí dlouhodobou (v různých zdrojích se objevují horizonty v řádech mnoha desítek až několika stovek let). Náklady by navíc byly nejspíše astronomické, neboť vše by bylo nutné provést v enormních měřítkách.
Kromě nezbytnosti planetu oteplit (průměrná teplota na Marsu jen zřídkakdy překračuje 0 °C) by bylo samozřejmě nezbytné i zajistit přeměnu atmosferického složení. Současná martovská atmosféra je řídká a obsahuje velmi málo dýchatelného kyslíku. Objevují se různé koncepty - od řízeného skleníkového efektu až po vybudování sítě zrcadel, která by na oběžné dráze zajistila více světla a tepla pro planetu. Přestože technologie lunet, které by osvětlovaly či jinak ovlivňovaly z oběžné dráhy povrch, byla již několikrát zvažována na Zemi (hlavně u odlehlých polárních oblastí), nikdy nedošlo k realizaci ani pokroku, který by takové zařízení přiblížil možnému používání.

Mars

21. června 2008 v 17:21
Fotografie Marsu
Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos.
V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale je pravděpodobné, že k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto "putující hvězdu" a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku.
Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století takřka 20 úspěšných automatických sond. V současné době jsou na oběžné dráze kolem Marsu tři funkční sondy (Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter) a na povrchu planety se pohybují dvě vozítka mise Mars Exploration Rover (Spirit a Opportunity),[2] která poskytla data, jež umožnila zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období či porozumět základním jevům odehrávajícím se na planetě.
Fotografie Marsu
Planeta Mars
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa227 936 637 km
1,523 662 31 AU
Obvod oběžné dráhy1,429×109 km
9,553 AU
Výstřednost0,093 412 33
Perihel206 644 545 km
1,381 333 46 AU
Afel249 228 730 km
1,665 991 16 AU
Perioda (oběžná doba)686,9601 d
(1,8808 a)
Synodická perioda779,96 d
Orbitální rychlost
- průměrná
- maximální
- minimální

24,077 km/s
26,499 km/s
21,972 km/s
Sklon dráhy
- k ekliptice
- ke slunečnímu rovníku

1,850 61°
5.65°
Délka vzestupného uzlu49,578 54°
Argument šířky perihelu286,462 30°
Počet přirozených satelitů2
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr6 804,9 km
(0,533 Zemí)
Obsah povrchu1,448×108km2
(0,284 Zemí)
Objem1,638×1011km3
(0,151 Zemí)
Hmotnost6,4185×1023kg
(0,107 Zemí)
Průměrná hustota3,934 g/cm3
Gravitace na rovníku3,69 m/s2
(0,376 g)
Úniková rychlost5,027 km/s
Perioda rotace1,026 d
(24,622 h)
Rychlost rotace868,22 km/h (na rovníku)
Sklon rotační osy25,19°
Rektascenze severního pólu317,681 43°
(21 h 10 min 44 s)
Deklinace52,886 50°
Albedo0,15
Povrchová teplota
- min186 K
- průměr210 K
- max268 K[1]
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak0,7-0,9 kPa
Oxid uhličitý95,32 %
Dusík2,7 %
Argon1,6 %
Kyslík0,13 %
Oxid uhelnatý0,07 %
Vodní páry0,03 %
Oxid dusnatý0,01 %
Neon0,000 25 %
Krypton0,000 03 %
Xenon0,000 008 %
Ozón0,000 003 %
Metan0,000 001 05 %

Měsíc

21. června 2008 v 17:20
Měsíc, jak ho vidí pozorovatel ze Země
Měsíc je jediným známým přirozeným satelitem Země. Nemá jiné formální jméno než "Měsíc", i když je občas básnicky nazýván Luna (starý slovanský a zároveň latinský výraz pro "měsíc"). Jeho symbolem je srpek (Unicode: ☾). Kromě slova lunární se k odkazu na Měsíc používá též kmene selene nebo seleno (podle řecké bohyně měsíce Seléné) (selenocentrický, Selenité, atd.).
Střední vzdálenost z Měsíce od Země je 384 403 km. Měsíční rovníkový průměr činí 3 476 km.
Roku 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci a jako první lidé na jiném vesmírném tělese.
Měsíc, jak je viděn ze Země
Elementy dráhy
Velká poloosa384 400 km
(0,0026 AU)
Obvod oběžné dráhy2 413 402 km
(0,016 AU)
Excentricita0,0554
Perigeum
(k povrchu měsíce)
363 104 km
(0,0024 AU)
Apogeum
(k povrchu měsíce)
405 696 km
(0,0027 AU)
Siderická perioda27,321 661 d
(27 d 7 h 43,2 min)
Synodická perioda29,530 588 d
(29 d 12 h 44,0 min)
Orbitální rychlost
- maximální
- průměrná
- minimální

1,082 km/s
1,022 km/s
0,968 km/s
Sklon dráhy
- k rovníku Země

- k ekliptice

kolísá (viz dále)
od 28,60° do 18,30°
5,145 396°
Délka vzestupného uzlu125,08°
Argument šířky perihelu318,15°
Je satelitemZemě
Fyzikální vlastnosti
Rovníkový průměr3 476,2 km[1]
(0,273 Země)
Polární průměr3 472,0 km
(0,273 Země)
Zploštění0,0012
Povrch3,793×107km2
(0,074 Země)
Objem2,197×1010km3
(0,020 Země)
Hmotnost7,347 673×1022kg
(0,0123 Země)
Průměrná hustota3,344 g/cm3
Rovníková
gravitace
1,622 m/s2
(0,1654 g)
Úniková rychlost2,38 km/s
Perioda rotace27,321 661 d
(synchronní)
Rychlost rotace16,655 km/h
(na rovníku)
Vychýlení osy
- k orbitě Měsíce

- k ekliptice

kolísá (viz dále)
od 3,60° do 6,69°
1,5424°
Rektascenze
severního pólu
266,8577°
(17 h 47 min 26 s)
Deklinace65,6411°
Albedo0,12
Magnituda-12,74
Povrchová teplota
- minimální
- průměrná
- maximální

40 K(-233 °C)
250 K(-23 °C)
396 K(123 °C)
Složení kůry
Kyslík43%
Křemík21%
Hliník10%
Vápník9%
Železo9%
Hořčík5%
Titan2%
Nikl0,6%
Sodík0,3%
Chrom0,2%
Draslík0,1%
Mangan0,1%
Síra0,1%
Fosfor500 ppm
Uhlík100 ppm
Dusík100 ppm
Vodík50 ppm
Hélium20 ppm
Vlastnosti atmosféry
Atmosférický tlak3 × 10-13kPa
Hélium25%
Neon25%
Vodík23%
Argon20%
Metan
stopové množství

Země

21. června 2008 v 17:18
Země, známá též pod názvy latinského původu Terra, Tellus a pod řeckým Gaia je třetí planetou Sluneční soustavy. Jde o největší terestrickou planetu ve Sluneční soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen život. Planeta vznikla před 4,57 miliardami let a krátce po svém vzniku (před 4,533 miliardami let) získala svůj jediný přirozený satelit - Měsíc.
⊕
Její astronomický symbol sestává z kříže v kruhu, reprezentujícího poledník a rovník; v jiných variantách je kříž vysunut nad kruh (Unicode: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od Terra, jako je terestrický, obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix telur- nebo tellur- (např. telurický, tellurit podle bohyně Tellūs) a geo- (např. geocentrický model, geologie).
Pohled na modrou planetu. Snímek pořízený z Apolla 17 během cesty na Měsíc, 7. listopadu 1972.
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa149 597 887 km
1,000 000 11 AU
Obvod oběžné dráhy0,940 Tm
6,283 AU
Výstřednost0,016 710 22
Perihel147 098 074 km
0,983 289 9 AU
Afel152 097 701 km
1,0167103 AU
Perioda (oběžná doba)365,256 96 d
(1,000 019 1 a)
Synodická perioda-
Orbitální rychlost
- maximální
- průměrná
- minimální

30,287 km/s
29,783 km/s
29,291 km/s
Sklon dráhy
- k ekliptice
- ke slunečnímu rovníku

0,000 05°
7,25°
Délka vzestupného uzlu348,739 36°
Argument šířky perihelu114,207 83°
Počet
přirozených satelitů
1 (Měsíc)
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr12 756,270 km
Polární průměr12 713,500 km
Střední průměr12 745,591 km
b:a0,996647139
Zploštění0,003352861
Obvod na rovníku40 075,004 km
Obvod na polarnu39 940,638 km
Obvod přes póly40 041,455 km
Povrch510 065 284,702 km2
- souše148 939 063,133 km² (29,2 %)
- moře361 126 221,569 km² (70,8 %)
Objem1,0832×1012km3
Hmotnost5,9736×1024kg
Průměrná hustota5 515 kg/m3
Gravitace na rovníku9,780 m/s2
(0,997 32 G)
Úniková rychlost11,186 km/s
Perioda rotace0,997258 d (23,934 h)
Rychlost rotace465,11 m/s
(na rovníku)
Sklon rotační osy23,439 281°°
Rektascenze
severního pólu

(0 h 0 min 0 s)
Deklinace90°
Albedo0,367
Povrchová teplota
- min*
- průměr
- max

185 K
287 K
331 K
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak100 kPa
Dusík77 %
Kyslík21 %
Argon1 %
Oxid uhličitý0,038 %
Vodní páry

Venuše

21. června 2008 v 17:15
Venuše je druhou planetou od Slunce, pojmenovaná po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Je to terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy ji proto nazýváme "sesterskou planetou" Země. Ačkoliv orbity všech ostatních planet jsou elipsami, orbita Venuše je jediná téměř kružnicí, se Sluncem pouze o 0,7% mimo skutečný střed Venušiny oběžné dráhy.
Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, najdeme ji na obloze vždy zhruba ve stejné vzdálenosti od Slunce (největší elongace je 47,8°), takže ji ze Země lze vidět jen před svítáním nebo po soumraku. Proto je někdy označována jako "Jitřenka" nebo "Večernice", a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější bodový zdroj světla na obloze. Někteří lidé dokonce dokážou rozpoznat její fázi pouhým okem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.
Venuše byla známa už starým Babylóňanům kolem 1600 př. n. l. a pravděpodobně byla známa dlouho předtím v prehistorických dobách kvůli své jasné viditelnosti. Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀).
Ultrafialový obrázek Venušiných mraků jak jej viděla sonda Pioneer Venus Orbiter (26. února 1979). Ve viditelném světle má Venuše jen nevýrazné rysy.
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa108 208 926 km
0,723 331 99 AU
Obvod oběžné dráhy0,680 Tm
4,545 AU
Výstřednost0,006 773 23
Perihel107 476 002 km
0,718 432 70 AU
Afel108 941 849 km
0,728 231 28 AU
Perioda (oběžná doba)224,700 96 d
(0,615 197 7 a)
Synodická perioda583,92 d
Orbitální rychlost
- maximální
- průměrná
- minimální

35,259 km/s
35,020 km/s
34,784 km/s
Sklon dráhy
- k ekliptice
- ke slunečnímu rovníku

3,394 71°
3,86°
Délka vzestupného uzlu76,680 69°
Argument šířky perihelu54,852 29°
Počet
přirozených satelitů
0
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr12 103,7 km
(0,949 Zemí)
Povrch4,60×108km2
(0,902 Zemí)
Objem9,28×1011km3
(0,857 Zemí)
Hmotnost4,8685×1024kg
(0,815 Zemí)
Průměrná hustota5,204 g/cm3
Gravitace na rovníku8,87 m/s2
(0,904 G)
Úniková rychlost10,36 km/s
Perioda rotace−243,0185 d
Rychlost rotace6,52 km/h
(na rovníku)
Sklon rotační osy2,64°
Rektascenze
severního pólu
272,76°
(18 h 11 min 2 s)
Deklinace67,16°
Albedo0,65
Povrchová* teplota
- min*
- průměr
- max

228 K
737 K
773 K
(*minimální teplotu mají jen vrcholky mraků)
Charakteristiky atmosféry
Atmosférický tlak9321,9 kPa
Oxid uhličitý96%
Dusík3%
Oxid siřičitý
stopová množství

Merkur

21. června 2008 v 17:13
Merkur je Slunci nejbližší planeta.
Merkur je nejmenší planetou Sluneční soustavy. Jeho oběžná dráha je ze všech planet nejblíže ke Slunci. Díky tomu je neustále bombardován fotony i slunečním větrem - proudem nabitých částic směřujících vysokou rychlostí od Slunce. Nepřítomnost atmosféry je příčinou velkých rozdílů teplot mezi osvětlenou a neosvětlenou polokoulí. Rozdíly dosahují hodnot téměř 700 °C. Na polokouli přivrácené ke Slunci může teplota vystoupit na téměř 500 stupňů. Na polokouli odvrácené panuje třeskutý mráz až -180 °C

Exoplanety

21. června 2008 v 16:54

Objev exoplanety podobné Zemi

Mezinárodní tým astronomů objevil v naší Galaxii, ale mimo naši sluneční soustavu planetu nejvíce podobnou Zemi.
Relativně malá exoplaneta se podobá planetám zemského typu (terestrickým tělesům). Je složena z ledu a kamení, má atmosféru a obíhá ve velké vzdálenosti kolem červeného trpaslíka, který se nachází ve vzdálenosti 28.000 světelných let od Země směrem ke středu naší Galaxie.
Podle časopisu Nature objev, pořízený celosvětovou sítí dalekohledů, znamená pro astronomy dobré zprávy pro hledání života u exosolárních planet.
"Tento objev může znamenat, že existence objektů o malé hmotnosti je zcela běžná," říká Dr. Jean-Philippe Beaulieu z Astronomického institutu v Paříži (Institut d'Astrophysique de Paris).
Objev OGLE-2005-BLG-390Lb také znamená změnu názorů na teoretické modely formování planet. Podle nich se nyní bude předpokládat existence planet o velikosti Země až Neptuna (17 hmotností Země), které obíhají okolo červených trpaslíků (malá chladná hvězda s povrchovou teplotou nižší než 3.500°C) ve vzdálenosti 1 až 10 vzdáleností naší Země od Slunce (vzdálenost Země - Slunce je přibližně 150 mil. km).
Hmotnost nové planety je 5,5krát větší než Země a oběžná dráha kolem červeného trpaslíka je více než 2,5krát větší než vzdálenost Země - Slunce. Nově nalezená planeta má podobně jako Země pevný, kamenitý povrch, ale je tělesem ledovým, protože se nachází u chladné hvězdy a navíc obíhá okolo ní ve značné vzdálenosti. Teplota na jejím povrchu se odhaduje na -220°C.
Jedná se o první samotnou malou exoplanetu, objevenou u mateřské hvězdy. Planeta je od Země vzdálena asi 28.0000 světelných let směrem ke středu Mléčné dráhy (naší Galaxie) a byla objevena díky stále lepší a dokonalejší technice, kterou astronomové používají.
Zatím objevené exoplanety se nejvíce podobaly "horkému Jupiteru" nebo plynným obřím planetám, jejichž oběžné dráhy jsou malé a gravitačně působí na svou mateřskou hvězdu - "rozhoupají ji". Těchto obřích exoplanet zatím bylo objeveno více než 170.
"Technika je citlivá na masivní planety obíhající v malé vzdálenosti okolo hvězd. Ale metoda mikročočky může odhalit i velmi malé planety, které obíhají okolo vzdálených hvězd ve větších vzdálenostech," říká Dr. Michael Albrow z novozélandské univerzity v Canterbury.
Albert Einstein předpovídal existenci gravitačních čoček ve své všeobecné teorii relativity v roce 1912 (k potvrzení došlo už v roce 1919 A. Eddingtonem při pozorování úplného zatmění Slunce). Hvězda nebo planeta působí svou gravitací na světlo přicházející ze vzdálenějších objektů ve vesmíru stejně jako čočka v dalekohledu - pozorovaný objekt se krátkodobě zvětší a zjasní. Ale i toto malinké zjasnění podle Dr. Andrewa Williamse z australské observatoře v Perthu stačí na odhalení exoplanety.


světelná křivka OGLE-2005-BLG-390Lb
OGLE-2005-BLG-390Lb je teprve třetí planetou, která byla nalezena pomocí gravitační mikročočky v rámci programu ( OGLE - Optical Gravitational Lensing Experiment).
Protože šance na náhodné zachycený okamžiku zjasnění je velmi vzácné, astronomové nepřetržitě monitorují hvězdou oblohu, zejména galaktický střed, který je nejlépe pozorovatelný z jižní polokoule.
Astronomové v Tekapo (Nový Zéland) testují největší světový jednoúčelový dalekohled MOA (Microlensing Observations in Astrophysics) o průměru 1,8 m na japonsko-novozélandské observatoři MJUO (Mt. John University Observatory).
Celosvětový program PLANET je určen k téměř nepřetržitému monitorování "mikročočkových" jevů a sestavování světelných křivek v intervalech velmi malých ale trvacích i několik málo minut. Základ celosvětové sítě dalekohledů tvoří dánský teleskop (1,54 m, Evropská jižní observatoř ESO, La Silla, Chile), australský dalekohled (1,0 m, Canopus observatory, Tasmania, Austrálie), australský dalekohled (0,6 m, Perth, Západní Austrálie) a jihoafrický dalekohled (1,5 m, hvězdárna Boyden, Jižní Afrika). Do pozorování se přispívají i 2metrové robotické dalekohledy Velké Británie RoboNet, umístěné na Kanárských ostrovech, Havaji a v Austrálii. Celkem na programu PLANET spolupracuje 72 astronomických institucí z 12 zemí.

Obrazky 3 titanu mimo vozidlo

19. června 2008 v 19:02
Axalara
Jetrax
Rockhok
Vultraz

mazeka

19. června 2008 v 19:00
Nový bionicle mazeka

Avarty

16. června 2008 v 18:09
Аватара пользователя
Gali
Аватара пользователя
Tahu
Аватара пользователя
Ignika
Аватара пользователя
Antroz
Изображение
Icarax na kytaře
Изображение
Vezon na klávesy
Изображение
Ignika na kytaru
Изображение
Brutaka na kytaru
Изображение
Bitil na bubny
Изображение
Kalmah
Изображение
Kopaka
Изображение
Lewa
Изображение
Mutran
Изображение
Brutaka
Изображение
Gadunka
Изображение
Gorast
Аватара пользователя
Wheuna